"When I get sad I stop being sad and be AWESOME instead. True story!"
Barney Stinson

Night in Berlin

26. november 2011 at 21:49 | Klárí ♥ |  From life of teenage girl
Ach jo.. zase nevím jak začít. Napadá mě pouhé takže/no,lidičky. :/ :D (a k tomu zase ti zatracení smajlíci :D)
V říjnu, přesně 19.-20.10. 2011 pořádala naše škola zájezd do Berlína. Bylo to přes kancelář Čedok a zúčastnila jsem se s bývalou/součastnou spolužačkou K. (bejvalá=základka/současná=gympl)
Více v celém článku (whole article) ;)

Vyráželo se v šest ráno od školy, poměrně zabijácká ranní hodina. S plnou polní (jídlo na dva dny, hadry a hlavně každá svůj foťák) jsme teda nastoupili. Sedli jsme si někam do prostřed a v tý tmě ani neřešli kdo je okolo. Žádní spolužáci ani jiní kamarádi tam nebyli takže to bylo celkem fuk. No nakonec bohužel nebylo. :D Tyhle místa byly dány na celej pobyt, tedy 48hodin a toho asi 15 jízdy. Za náma totiž seděli nějaký dvě dilinky ze třeťáku. To bych Vám nepřála. Ač sama o sobě vím, že jsem závislá na česání svých vlasů, že jsem tak trochu fiflena a nevycházim z domu nenamalovaná, tak tohle byl docela těžkej kalibr. Nějaký dvě dilinky, který nepochopily, že když je něco po šestý ráno a celej autobus chce spát, že by měli sklapnout, nebo se alespoň ztišit. S K. jsme z nich měli docela nervy. A když jsme překročili Německé hranice začal nám průvode povídat něco o němcích, různé zajímavosti a podobně. Konečně v Berlíně jsme projížděli a každou chvíli se nad námi z reproduktorů ozývalo, ať se podíváme tam, a jinam, co můžeme vidět. Nejblbější ale bylo, že ten reprák byl mezi našimi a jejich sedačkami. A ty dvě p*či do toho furt kecaly. Tiše jsem pěnila. Nakonec jsem to nevydržela a otočila jsem se: "Můžete držet huby?! Já to chci slyšet!!" K. se snažila dusit smích. Ale za ten výklad to stálo. :D
Poznámka "pod čarou": Doufám že jste si o mě právě udělali hezkej obrázek. :D Tohle všechno je pravda, ale zároveň nemám problém chodit na táboře v teplácích a nehrotim zlomenej nehet. :D Snažím se být férová a dobrá, myslím povahově, jako člověk. Takže nějaký ty úlety s oblečením mi snad,v šestnácti letech, odpustíte. ;) :D
Po krátké prohlídce Berlína z okna autobusu jsme se konečně dostali k Bode museu.
Bode museum? Kvůli tomu jsme tam vlastně jeli. Byla to unikátní výstava propojená se světovými výstavami, jako je například pařížský Louvre, také z New Yourku... Byli tam vystavená různá slavná díla těch nejuznávanějších malířu. Leonardo da Vinci (asi nejznámější), Botticelli, Rafaelo a další pro mě méně známí.
Jenže my jsme dorazili někdy okolo poledne a to už byly všechny lístky vyprodány. Nezbývalo, než doufat v další den kdy jsme si opravdu přivstali a šli čekat do fronty ještě před otevírací dobou..
To však neznamenalo, že jsme měli strávit den pouze na hotelu. Plány se přesunuly, a my jsme se vydali na nějakou výstavu moderního umění. Měli jsme opravdu smůlu. Na moderní umění jsem se totiž těšila, ale zrovna teď byla výstava přesunuta a nahrazena nějakou podivnou studií, kterou nepochopil ani náš učitel výtvarky. Spousta fotek různých lidí, snad jakoby naschvál vyfocených ošklivě. Dokonce bez úsměvu. Odtud pochází druhá fotka, neboť ta budova byla architektonicky prostě suprová. :)
Pak jsme přešli pár metrů do druhého muzea. Tentokrát šlo opravdu o muzeum, bohužel. Hrozně moc gotických a renesančních a nábožných obrazů. Na to opravdu nejsem. Samí polonazí svatí, nic neříkající busty nepřiměřeně bílých lidí, občas nějaká krajinka (která byla ovšem taky pokazená alespoň hrtskou divnejch, navzájem se zabíjících, lidiček..). Tam byla pořízena fotka roztomilýho odpočívadla a zajímavýho střešního okna (jo, a ještě ten suprovej červenej koberec). Spoustu z nás to tam viditělně nudilo a nakonec jsme se sešli v centrální hale (která normálně slouží asi k promítání), na židlích.
Poslední muzeum, které jsme navštívili, bylo židovské. Nejvíc mě překvapila asi kontrola hned u vchodu. Všichni si museli sudnat batohy a budny, které se zrengenovaly a prošli jsme také detektorem kovu. Stejně byla nejlepší hláška pána, kterej obsluhoval ten rengen. Měla jsem na sobě svoji oblíbenou mikinu s obřím nápisem: "I ♥ PRG". A on se mě německy ptá, jestli jsme z Prahy. Na to moje (ne)znalosti němčiny ještě stačili, tak jsem mu to odsouhlasila, i když to neni tak úplně přesný :D :D
K tý němčině. Je vážně nejlepší učit se jí dva roky jako debil, pak na tři měsíce vynechat a zjistit, že neumíte ani pozdravit. :D Přešla jsem k francouzštině, jsem za to ráda, ALE vadí mi, že zapomínám. ;)
Bylo to tam opravdu zajímavý, ale hodně depresivní. Věnovali se tam hlavně holokaustu. S K. jsme si to nakonec jenom prohlíželi, protože když už tam nějaký anglický popisek byl, tak byl hrozně dlouhej a my byly prostě líný to číst. Zrovna jsme byly v tom nevyšším patře mueza (třetí) a v tom mi volala bývalá spolužačka ze základy, která byla také na zájezdě. Já, s novým dotykovým mobilem, jsem jí to omylem nevzala. Za chvíli volala i K. Prej kde jsme, že jsme měli bejt už před patnácti minutama dole, u autobusu. Okamžitě jsme vystřelili a hledali východ. Šli jsme podle nějakých šipek na podlaze, ale zrovna se jednalo o nějakou "okružní" trasu, takže jsme si to ještě prodloužili. U východu čekal profesor, v rukou naše věci (bundy, batoh). Chyba se stala asi při rozdávání lístků. Všem říkal v kolik je sraz, ale pár lidí, včetně nás dvou, se zdrželo v šatnách a tak jsme to neslyšeli. Dokonce nám to ani nebylo divné, neboť v těch dvou předchozích se žadný sraz nedal, pouze jsme se sešli v místě s odpočívadly, protože nás to už nebavilo. :D Cestou do autobusu, těch pár metrů, se nám profesor dušoval, že se to určitě říkalo. Když jsme si sedli, všichni z nás měli ohromnou legraci, a my vlastně taky. Jen ta trocha respektu, který jsem si vydobyla u těch dilinek za náma, asi vzala za své. :D
Něco okolo šesté jsme dorazili před náš hotel. Tedy přesněji řečeno, zaparkovali jsme před nějakým dobře vypadajícím hotelem a dostali čísla a hesla k pokojům. Překvapením bylo, že jsme bydleli v hotelu o dva domy vedle, který byl 'obyčejnější'. :D Každopádně jsme měli průměrnej pokoj pro dva. Žádná sláva, postel samostatnej záchod, umyvadlo v pokoji a pouze dveře do sprchy. K tomu ještě televize, židle se stolem a tyč s ramínky na šaty. :D Na jednu noc bohatě stačilo.
Nám se tedy zdálo, že je pro tři. Obsahoval totiž jednu velkou, téměř manželskou postel a nad ní obyčejnou postel typu palanda. K. rozhodla, že na to pečem a spali jsme obě v tý velký. Ani jsme nepoznali, že jsme tam byli spolu. Hotel chtěl zkrátka vydělat. :D
Nevěděli jsme, jak si vysvětlit ten brzký příchod. Vždyť říkali, že je večerka až v půl jedenácté. Radili jsme se s ostatníma prvačkama, jak to tedy je, protože jsme po tom odpoledni neměli odvahu zeptat se vyučujících. Upravili jsme se (hlavně učesat Kláro! :D :D) a vyrazili do víru Berlína!! To byla ta nejlepší věc z celýho výletu. Sami! V Berlíně! Poprvé! V nádherné tmě! Já, ani K. jsme nikdy nebyli někde takhle sami, dokonce ani v Praze. It was sooo exciting!! Nenapadá mě české slovo pro tento pocit. Když řeknu vzrušující, většina z Vás si představí něco se sexuálním kontextem, ale tohle bylo jiné, dokonalé! Chodit po ulicích města, potkávat neznámé lidi. Idylka jako z filmu. Samozřejmě jsme si dávali pozor, abychom věděli jak zpátky, protože bych se asi těžko německy domluvila jak zpátky (anglicky v pohodě ;) snad :D). Prošli jsme různé suvenýry, i obyčejná sámoška byla zajímavá. :D Obě jsme si koupili přívěšek na klíče : I ♥ Berlin (nosím na klíčku od skříňky :D). Prošli typické H&M, objevili zajímavou čokoládovnu a spoustu dalšího. Procházku jsme zakončili v mekáči, kde jsme si vzali i s sebou večeři na pokoj ( v ceně dvoudenňáku byla pouze snídaně :O :/). :D Večer byl ve znamení žranice a povídání si. Měli jsme v plánu jít spát asi v půl desátý, ale snad deset minut jsme leželi ve tmě a povídali si. Nakonec jsme rezignovali, koukali z okna na Berlínskej park a povídali si a chytali výtlemy až do půl dvanáctý. :D
Ráno bylo ve znamení podivná snídaně, kde sice měli asi dvacet druhů marmelád, ale chyběl mi tam obyčejnej plátkovej sýr a salám. :D Potom rychle zabalist (nevěřili by jste jekaj dokážu za těch pár hodin udělat bordel :D) a s menším zpožděním, protože nám nejel výtah, nastoupit opět do busu. Dojeli jsme rovnou před Bode museum a stoupli si do poměrně velké fronty. Docela jsme koukali, byla asi hodina před otevřením pokladny. Tam jsme šedestá minut znuděně klepali kosu (proto tolik fotek :D). Když jsme konečne získalai lístky a vešli dovnitř, nastala další komplikace. všichni jsme si museli dát svě věci do šatny, jenže já, jako diabetik, musím mít u sebe inzulín a tady i jídlo. Když se mi totiž udělán na druhém konci muzea špatně, tak co?! By to zkrátka problém. V šatně jsem se dorozumívala asi dvouma německejma slovama, nakonec i rukama a uznali. Jenže ostraha měla problém, snad ybch něoc nechodila, či co. Naučila jsem se jednodouchou věttu a opakovala ji asi stikrát. Ich bin diabetiker, mein Medikamente ist in meine Rucksack. Nakonec jsem se s učitelem a jednou tamní paní domlouvala anglicky jak to mám udělat. Měli s tím vážně problém, ale já prostš netušila co mám dělat. V šatně mi na to konto dali igelitku a bylo hotovo. Kdyby to bylo něco menšího a nemusela bych tam zároveň čekat něco přes dvě hodiny na číslované vstupné (prostě pořadová čísla na tu hlavní výstavu), tak nemám problém. jenže tady to bylo obrovské a dostat se k věcem ze šatny trvalo minimálně deset minut. Nejvíc překvapující byl asi fakt, že většina tamních hlídač neuměla ani slovo anglicky. Výstava obsahující celosvětově známá díla a kdo neuměl německy měl smůlu - nepobírám. :D Tó hlavní bylo opravdu zajhímavé. Vidět na vlastní oči díla Da Vinciho (přznávám, ty ostatní malíři mi moc neříkají) bylo luxusní. Celá expozice byla téměř ve tmě, pouze díla byla skoro slavnostně nasvícena. Opravdový zážitek.
Čekáním jsme strávili hodně času, takže nám zbývala pouze hodina na prohlídku poslední galerie. Byla to výstava moderního umění v bývalém vlakovém nádraží. Odtamtud pocházejí poslední fotky. Výstava impozantní, ale jelikož jsme měli tak málo času a pár metrů od toho jsme viděli články s občerstvením, trošku jsme to proletěli. Místo to abych zakotvili u čínských nudlí a pochybného kebabu, rozhodli jsme se vydat na posledních deset minut do obrovského, moderního, hlavního nádraží Hauptbahnhof. Obrovské je slabé slovo. Bohužel jsme vážně nestíhali, tak jsme si vzali jenom čtyri Chicken burgery s sebou a pádili zpátky. Mě přišlo větší než jakékoliv nákupní středisko co jsem kdy viděla, a to jsem viděla téměř všechny pražská. Tolik obchodů a my museli běžet. :/ :D V autobuse nám okolní tiše záviděli, protože nikdi jiný podobný nápad neměl.
Cesta zpátky ubíhala dobře. Jenom snad zmíním, že za náma opět seděli naše 'oblíbenkyně'. :D Nezavřeli pusu a když jsme si chtěli sklopit sedači, po vzoru všech okolo, zdálo se nám, jakoby tlačili proti. :D Na jedné z přestávek jsme to vymysleli. Počali jsme, až odejdou na záchod a sklopili sedačky na maximum. Přála by jsem vám vydět ten jejich výraz, když se vrátili. :D Vymluvili jsme se na to, že to samé udělala spousta lidíp sedících před námi ( a n tom něco bylo). :D Na jejich prosby jsme to teda aleposň o kousíček šouply ale měli jsem z nich legraci. :D
Naposled zmíním jenom vanilkovou Coca colu. Jedna naše spolužačka nám vyprávěla jak si jí kupuje vždy, kdž jede do Německa. Vzbudila v nás takovou zvědavost, že jsem se po ní dívali snad v každémobchodě s potravinami. :D Nakonec jsme ji objevili na poslední beznínzce před hranicemi. Opravdu byla vanilková! :D Ještě teď mám doma víčko a etiketu.
Teď už konečně ke slibovaným fotkám. :D



První berlínská fotka :D Asi poznáte, kdo jsem já, co? :D

Tahle fotka se mi vážně líbí. Je z první výstavy/muzea, jde o výhled z tamní prosklenné stěny.

Druhé muzeum, první den. S K. jsme se tam docela nudili, ale obě máme alespoň jednu fotky těhle roztomilých nepohodlných odpočívadel. :D

Druhé muzeum, ve velkém, sále střešní okno. Nakonec jsme se tam totiž všichni sešli.
I like it! :D

Stejné museum, měli tam nějaký kompars... A červený koberec ♥ :D

Cesta mezi autobusem a nějkým muzeem... zkrátka městská "příroda"

V židovském muzeu. Byli tam takovéhle kovové kruhy s vyřezanými obličeji. Byla to jakási stezka a když jsem po ní šla, depresivně to cinkalo a také se rozléhalo v abstraktní, moderní a betonové architektuře. Usoudili jsme, že obličeje představují zemřelé židy v holokaustu.

Makro?

Ráno, cestou k Bode museu. Já vím že tam mám přepal (díkuju, Brunett ;)), teda já jsem to slovo neznala, ale je tím myšleno to slunce. Mě s ta fotka právě kvůli tomu líbí. :D :P

Nějaké muzeum..

Bode museum! Velmi stará a zjímavá budova. Jenže jsme v tý frontě čekali aspoň hodinu.. takže se nelekejte kolik těch fotek je :D

Bode museum, obklopeno řekou ze dvou stran.. a koukám dokonce i s vlakem, jéé :D

Krásný slunce (přepal :D), a ta OBROVSKÁ fronta :D smáli jsme se jim.. :D

"Dokonalá" fotka- Berlínská věž, Bode museum, fotící K. a neznámý drahý auto :D

Tady jde o tu oblohu ;)

Jo tak tohle je hustá (nenapadá mě nic jinýho, pardon :)) vymoženost.. Májí to po CELÉM Belíně. Stánky s koly (na mapce jsem viděla něco přes padesát stanovišť) a automatem podobným tomu našemu parkovacímu. Zaregistrujete se, zaplatíte pár euro (bylo to docela levný..) a můžete odjet. Nejlepší na tom je, že komo můžete vrátit na JINÉM stanovišti!! :D Chtěla bych si to zkusit.. :)

Tentokrát jde o ten zlatý nápis, myslím že se mi povedla :)

Na výstavě modreního umění. Focen jeden exponát ze shora. Vypadá to zajímavě, dle mého, ale nikomu není jasné co to vlastně je.. vysvětlením je další fotka

Zkrátka nějaká stavebnice :)

Tak tohle bylo zajímavý... Byl tam jakýsi obdélník z materiálu, který byl podobný sádrokartonu, velikosti dodávky. V tomhle útvaru byly vyřezány otory a různě prosvětleny. Násleující tři fotky jsou tyto "díry"
Tohle konkrétně mi připomíná tunel, jaký popisují lidé, kteří zažili klinickou smrt...

Operační stůl naruby? Pitevna.. kažopádně považuji za povedenou..

Jedna nepodepsaná, upss.. Působí to na mě jako dveře v psychiatrické léčebně...

Taky z moderního umění. Přišli jsme do jedné haly (celý kolos byl původně hlavní nádraží), kde byla zatemněná okna a poměrně chladněji. Z exponátu zrovna vycházela nějaká žena a mě to vnuklo nápad... Řekla jsem K. ať si tam takhle stoupne. Fotka jako z hororu a mě se hrozně líbí, že mě to napadlo... :D Strašidelné...

Výřez z jednoho obrazu. I like it!

Nechci se chlubit, chvástat, ani nic jinýho.. ale za těhle pár fotek jsem na sebe pyšná, opravdu se mi líbí.. To ale neznamená, že nechci znát Váš názor. Naopak, budu velmi vděčná. :)
P.S.: Proč mám u podpisu panáčka v kroužku? Když jsem si ty fotky podepisovala, původně jsem si tam dala copyright. Jenže jsem si všimla i několika dalších obrázků a mezi nimi i tento. Tady jsem si našla co to znamená, zkráceně zkopírovat se zdrojem. :) Jak tak koukám, jeden jsem si nepodepsala, ale co, peču na to. ;)
P.P.S.: Chci poděkovat Brunett, mé kamarádce, mé ex-spolužačce, mému SB.. Nebýt Tebe, Zlato, asi bych neměla blog.. a určitě by se tu neobjevili tyhle fotky, protože jsem hrozně lína a Ty to víš :D Děkuju za to nakopnutí, budu ho potřebovat častějc :D :D

Kdo se dočetl až sem, gratuluji! :D Chtělo to vážně odvahu a pevné nervy. :D
Vážně děkuju těm, kdo měli trpelivost si to přečíst. Neplánovala jsem to takhle dlouhé, taky jsem to psala průběžně už od pondělí. :D Možná jsem měla rozdělit fotky a text, ale fotky jsem nahrála jako první. :D
Ocením každou Vaší kritiku, ohledně fotek i čtivosti. :) Zítra určitě napíšu něco na TT, jako vášnivý čtenář si to zkártka nemůžu nechat ujít. :D
Mějte se
Vaše Klárí ♥
 

1 person judged this article.

Comments

1 Teris Lowen Teris Lowen | Web | 26. november 2011 at 21:54 | React

Nádherné fotky!

2 Bikiette^ Bikiette^ | Web | 26. november 2011 at 21:58 | React

Zajímavé fotky :)

3 Brunett Brunett | Web | 26. november 2011 at 23:00 | React

Bože já to fakt dočetla!!! teď budeš na rok můj otrok za to :D
jsem ráda, že vím, jak to celé probíhalo :) určitě to byla paráda, a strašně ti to závidím! Dokážu si představit jak těm pipkám říkáš ať drží huby! něco podobného jsem párkrát zažila už, ty tvé výbuchy :D
noční berlín..zní to tak hezky! závidím ti!! Fotky jsou krásné, ty víš, které se mi nejvíc líbí.
že beze mě bys neměla blog! áále ;) ty jsi jednička, určitě bys na to přišla i beze mě. Mám tě ráda ♥

4 Abby Abby | Email | Web | 27. november 2011 at 10:42 | React

Krásné fotky :) Vypadá to že si to užila! Popravdě: závidím :D Bych taky chtěla :))*
(OK, je to v pohodě, protože jsem právě dočetla tenhle mega článek)

5 Mišulka Mišulka | Web | 27. november 2011 at 10:53 | React

úžasné fotky, taky bych se jela podívat do Berlína :)

6 ♥LiLi Píše♥ ♥LiLi Píše♥ | Web | 30. november 2011 at 10:49 | React

Ahoj že mi hlásneš znova?Klidně oplatím=)
http://vanocni.datart.cz/eleni-karchnakova-si-preje-tablet-samsung/

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement