"When I get sad I stop being sad and be AWESOME instead. True story!"
Barney Stinson

December 2011

Na veselé básničky

28. december 2011 at 14:51 | Klárí ♥ |  Attempt at a poem
Je třeba štěstí
pro veselé básně
a neřestí
jen se cítit krásně

Štěstí není bez lásky
a k té jsou nutní dva,
nemusí to být krásky,
ani nemehla

Pouze lidé
kteří se mají rádi
co ti zbude
třeba bývalí kamarádi

Jedno je pohlaví
i barva pleti
když je to baví
ne od deseti k pěti

Však svět je velký
má příliš možností
není to lehký
snad se ti poštěstí

Klárí ♥

Lazy

27. december 2011 at 20:32 | Klárí ♥ |  What is now happening
Jsem hrozně líná.

A chci si napsat takovej ten ulítlej článek, přesně takovej co mi vůbec nejde. Prostě sledovat svoje myšlenky. Ale místo toho už několikátej den jenom projíždim ostatní blogy a facebook. Jak já se za to nesnášim...

Pořád bych psala tři tečky a smajlíky a vůbec se mi to nelíbi, protože to nevypadá hezky. Čekejte spostu pravopisnejch chyb a nespisovnej slov, málem bych zapoměla na překlepy. Vážně nemám náladu to po sobě číst. I'm so sorry. Dneska znehodnocuju všechno, co jsem sem zatim napsala, ach jo :D (ne, nesměju se u toho, prostě reflex). Doufám, že mě bude Brunett kamenovat, já bych se taky nejradši trestala. Místo toho si půjdu pro něco k jídlu a pustím si simpsonovi, nebo si stáhnu nějakej film.

Víte co? Nemám ráda Vánoce... Ale ne kvůli tomu jak všichni melou že máme bejt pospolu a nenakupovat, ale protože jsem ZASE sama a všude choděj páry co se maj hrozně rádi. Já jim to přeju, o tom žádná, ale zároveň příšerně závidim. Na facebooku bude zasse milion zamilovanejch statusů a sposuta řečí o polibku o půlnoci na sivestra. Letos doma jmelí nemáme a stejně by mi bylo k ničemu. Na silvestra tvrdnu doma protože mě nikam nepustěj! Fakt skvělý. Jestli bude konec světa tak budu moct prohlásit že jsem se všechny nový roky nudila doma u televize a málem si nedala ani skleničku šampáňa protože mi neni osmnáct.. grr

Andílek

27. december 2011 at 15:39 | Klárí ♥ |  Attempt at a poem
Přišla vánočná nálada, řekla: "Ahoj" vypila si čaj a šla dál.

Sedí holčička,
docela maličká,
a okolo ní celý svět.
Usmívá se, radost pohledět.

Růžové šatičky
a v ruce panenku,
na nohou botičky,
snad sněží venku.

Blonďaté culíčky,
radostně se tváří,
růžové dolíčky,
jen celá září.

Neb stojí před stromem,
pod kterým jsou dárky,
oněmní úžasem,
kočárek, korunka, korálky.

Rodina snese jí
i modré z nebe,
dobře, že hýčkají
anděla vedle sebe.


Klárí ♥

Veselé Vánoce

23. december 2011 at 17:34 | Klárí ♥ |  Attempt at a poem

Na lavici

22. december 2011 at 21:05 | Klárí ♥ |  Attempt at a poem
V přechozím článku jsem mluvila o psaní na lavice. Líbilo se mi, jak to některé udivilo a tak jsem si řekla, že Vám se konečně dám toto. Vznikalo to asi měsíc. :) Zmínila jsem se vám o první sloce v tomto článku. Napsala jsem je na lavici ve dvacet devítce. :D Za nějakou dobu mi neznámá černá propiska odepsala! To se opakovalo ještě několikrát a já z toho mám "vánoce". :D Minulý týden se tam objevil ten poslední řádek, to jsem, popravdě, nepochopila. Opět černá propiska, ale nejsem si jistá tím písmem. No a asi včera nám tam nějaký sprosťák pospojoval písmenka do sprostých slov a připsal: Vesele vánoce, Kreté**. Na jednu stranu mě to rozesmálu, ale také mě mrzí ,že zkazil úhledně napsanou báseň.


Všechno moc prožívám,
všechno moc řeším,
jsem to ale JÁ,
tak proč sis ještě nevšim?!

Ale jo!
No to máš tak,
-prsa jak mák,
nediv se že jsem si
nevšiml pak.

No když si myslíš,
že jde jen o prsa,
tak teda nevím zda tušíš,
o čem by byla TA pusa.

Jaká je pusa
když pozdrav nejde
vždyť nejsi husa
však tě to přejde

Ale já chci tebe
je to těžký pochopit?
S Tebou najdu sebe,
a ten pozdrav? Může být!

Už toho opravdu nech
takhle tě neznám

Klárí ♥

P.B.

17. december 2011 at 14:53 | Klárí ♥ |  Attempt at a poem
P.B. jeho iniciály.. V jedné učebně se někdy na začátku listopadu objevilo jeho jméno v srdíčku napasané na naší lavici. Nemohli jsme si to s Monikou nechat ujít a něco jsme tam připsali. ;) Za ten měsíc se tam rozvinula opravdu obrovská a zajímavá diskuze, do které pravidelně o matiku přispívám :D Nevím kolik lidí tam píše, netuším kdo jsou.. ale celé by se to dalo nazvat hádkou o Kytaristu :D Někdy sem dám foto. A proč je to u básniček? Nedávno mě cestou autobuse napadla tato, v pondělí se tam objeví ;D

(tady je jeho jméno, promiňtě ale to nezveřejním)
Ó moje láska,
dnes po něm touží kdejaká kráska.
Dámy a pánové,
dělám si srandu,
chodit s ním?
to bych si uřízla kšandu.
Dobře teď vážně,
já Tě chci,
a nepřenechám Tě nějaký slepici!!

Klárí ♥

Trápení

17. december 2011 at 14:24 | Klárí ♥ |  Attempt at a poem
ve čtvrtek mě přepadla větší měnší depka ve škole... tak jsem se z toho vypsala během fyziky, asi není normální mít v sešitech tužkou básničky, co? :D ale pomohlo to! až jsem se divila..

proč mě trápíš
proč mě ničíš
pouze mlčíš
to je horší než když křičíš

mluvíš o mně za mými zády
a já nevím co
chci už si vědět rady
připadám si jako děcko

tvůj pohled
tvoje gesta
nevím co si myslet
kam vede tvoje cesta

potřebuju vědět co ke mně cítíš
jestli to všechno něco znamená
a jestli o mně taky sníš
nebo jenom děláš ramena

nevím co si přát
netuším zda doufat
ale nechci ti lhát
přesto se obávám si troufat

Klárí ♥

Potají

8. december 2011 at 22:00 | Klárí ♥ |  Attempt at a poem
Na zdi přitisklá,
vášnivě se líbat,
tmě už přivyklá,
začínám tě svlíkat.
Hladíš mě po stehně,
rukou šátrám pod tričkem,
tiskneš mě ke stěně
v pokoji maličkém.

Klárí ♥



Tato má ještě peprnější pokračování, kvůli sázce s Moni :D
Ale to bylo z mé strany vynucené a nelíbí se mi.

Už není cesty

8. december 2011 at 19:20 | Klárí ♥ |  Attempt at a poem
Už není cesty zpět,
řekla jsi mi včera,
chtěla bych to hned,
už nečekat za šera.

Už není cesty zpět,
si opakuji stále,
tak o čem je ten svět,
když už mám zas na mále.

Klárí ♥

S Tebou ♥

8. december 2011 at 18:22 | Klárí ♥ |  Attempt at a poem
V Tvém něžném obětí chci strávit roky,
už nemám zájem o ostatní kluky.
Srdce mi buší a nohy s klepou,
mou jistotu zničíš i jedinou větou.
Oči mi těkají, zrychlí se dech,
jsem jako bezmocná želva na zádech.
Stačí jen když Tě zahlédnu v davu,
rozum je v koncích a ztratím hlavu.
Jen když krátce mi pohlédneš do očí,
kolem je tma a svět se zatočí.

Klárí ♥

Heartbeat

1. december 2011 at 18:05 | Klárí ♥ |  From life of teenage girl
Stála jsem tam a automaticky odpovídala Tomovi. Můj pohled neustále těkal směrem ke škole. Musí přijít, vím to! Přece měli tělák!
Konečně!
Vidím Dvojče, ta výška je do očí bijící. Jdou sem! Viděli mě!
Čím více se přibližují, jsem nervóznější. Zároveň si začínám uvědomovat, že mi najednou buší srdce jako splašené.
Je to pryč! Věděla jsem to! Ten pondělní pocit, po víkendu, ZMIZEL! Ty tři dny, bez jediného písmenka na nenáviděném facebooku, bez úsměvu, bez debilního ahoj, zase udělali své. Měla jsem ten pocit, že už je to za mnou, pch nějakej kytarista, koho zajímá?! Kdo ho potřebuje? Já!
Je to tu znova, motýli v břiše a tlukot srdce.
Už jsou skoro u mě, uklidni se Klárino!
Tomášovi jede autobus, na pozdrav odpovím bezmyšlenkovitě, ahoj.
Jsou tu, dejchej! On to na tobě pozná, chápeš?!
Uplyne půl minuty a jsem klidnější. Stojí kousek ode mě a smejeme se. Nechápu ho. Vyčítá mi, že čtu a nemluvím sprostě, věci na kterých si zakládám.
Stejné vítpky, už po několikáté, přesto se směji.
Po očku si ho prohlížím. Komu vadí, že je malý, vždyť všechno předčí jenom ten milý úsměv a úžasné oči, ve kterých se chci utopit.
Jeho přítomnost je mi vzácná.. asi nechápe.
30! Už musím, škoda. Udělám krok vpřed, oni totéž. Nechtělí mě pustit. Směju se a prosím je.
Kdybych věděla, Kytaristo, že tu se mnou další hodniu počkáš, nebránila bych se. Kdo by se na mém místě bránil, když mě držíš za ruku.
Pustí mě. Dobíhám pár metrů k autobusu a klepu na již zavřeneé dveře.
Díky bohu, další hodinu bych zmrzla.
Sedám si a usmívám se.
Komu vadí, že mi někdy dávno, před hodinou, už jeden ujel...
Klárí ♥