"When I get sad I stop being sad and be AWESOME instead. True story!"
Barney Stinson

Topic of the week

Tma

1. march 2012 at 19:32 | Klárí ♥
Hodně opožděně do téma týdne :D

Tma jako v pytli
v koutě schoulená
vyhnat o z mysli
ať už nic neznamená
Kéž zbude jen prach
jen tupá vzpomínka
jenže mám strach,
že to nepůjde zlehýnka

Klárí ♥

Nevinně v dnešní době

23. january 2012 at 12:07 | Klárí ♥
Kdo je nevinný v tomhle světě
kdo to může říct, v první větě
Co je to, a kde se vzala
snad mám v ní věřit, i když nejsem malá
Kdo určil tahle striktní pravidla
kdo to byl, kdo zúžil stavidla
A kde je důvod snažit se a prát
být čistý, být bez viny
vždyť to všechno můžem hrát
neviděli jste snad noviny?
V téhle době každý sobecký může být
(když bude chtít)
a na úkor okolí cokoliv surově si vzít
Prostě zaplať a můžeš všechno
kéž by to okolí nebylo jedno

Klárí ♥

Naruby

1. november 2011 at 19:13 | Klárí ♥
Naruby mám svetr
a převrácen je svět
vypráví mi Petr,
když jdem na oběd.
Všichni mluví divně
pokračuje dál,
skoro jak olihně
to bych nečekal.
Hodiny jdou pozpátku
líčí vyděšeně
a týden začal od pátku,
dodá rozzlobeně.
Co se to jen,
s tímhle světem,
stalo?
Otázek mám,
ale odpovědí?
Málo.

Klárí ♥



P.S.: Prosíím, zanechte koment :)

Déšť...

1. november 2011 at 18:03 | Klárí ♥
Opožděně do téma týdne :)

Smutná nálada na mě už zase padá,
tohle počasí prostě nemám ráda,
Obloha ztmavne a slunce zmizí,
náhle je svět podivně cizí.
Za chvíli z mraků padají kapky,
do louží skáčou jak malé žabky.
Lidé i přesto utíkaj pryč,
jenom pozor: "Nezakopněte o tu tyč"
Všichni se snaží být rychle v suchu,
asi už mají vodu i v uchu.
Málo platná jim byla má rada,
padají do louže, to je paráda.
Snad všichni zakopli o růžovou lavičku,
kterou tu staví pro kámošku Pepičku.
Vidíte tedy, jak je déšť zbytečný
příště se usmějte a nebuďte netečný!

Klárí ♥

Čtu, Čteš, Čteme, Čtěme!!

25. september 2011 at 21:13 | Klárí ♥
Wooow!
Bylo to B-O-Ž-Í!! Úchvatné, úžasné, okouzlující, náherné, kouzelné, legendární... docházejí mi slova a přesto je to nepopsatelné.
Počkat, vy nevíte, o čem mluvím? Z pátku na sobotu se přece konal literární maraton.
Přišla jsem, asi něco po deváté. V mé oblíbené třídě byly židle do půlkruhu a v rohu křeslo, vedle stoleček a lampička. Sedli jsme si, kdo chtěl, uvařil si kafe nebo čaj.
Když jsme byli všichni, zhaslo se a tichou místnost osvětlovalo jen mihotavé světlo svíček. Paní profesorka vylosovala prvního předčítajícího.
Všichni jsme tiše seděli a poslouchali. Hrobové ticho a jediný melodický hlas. Překrásné.
Po první hodině byla přestávka. Vařila se voda na kávu a na toaletách byla fronta. Všichni si šeptem sdělovali své dojmy, téměř jako v divadle.
Už bylo po půlnoci. Četla moje oblíbená profesorka - třídní. Jen jsem viděla, jakou si nese knížku, rozlil se mi na tváři úsměv. Roald Dahl, stejný spisovatel jaký napsal tu, co jsem držela v ruce. Krásná náhoda. Když dočetla, vylosovala následujícího, mě!
S nervozitou jsem usedla. Následovala krátká řeč, proč jsem si vybrala zrovna tuhle knížku, tuhle povídku. Neskutečně mi bušilo srdce a s překvapením jsem zjistila, že vlivem lampičky nevidím na diváky, naštěstí.
A tak jsem tedy začala číst. Byl to nepopsatelný, vzrušující pocit, plný adrenalinu. Četla jsem do ticha, a cítila jsem na sobě upřené zraky, které očekávali, co bude následovat.
Nejdříve zdráhavě, nervózně, ale po chvíli jsem se dostala do rytmu a četla jsem svým obvyklým tempem. Dlouho tím tichem zněl jen můj hlas. Úžasný to pocit. Když bylo po všem dostalo se mi potlesku, jako každému, a s úsměvem jsem si šla sednout. Všechna únava byla pryč, cítila jsem se jako v poledne, i když bylo něco po druhé ráno. Mimochodem prý jsem to měla nejdelší ze všech, četla jsem snad hodinu v kuse. Jako vždy. :D
Další šálek kávy, už třetí. Během pauzy na záchod a převléct do něčeho pohodlnějšího, jednoduše z riflí do tepláků. Vzala jsem si spacák a sedla si na jiné místo než před tím, věřte, ty školní židličky nejsou moc pohodlné. :D
Usnula jsem okolo páté ráno a probudila se asi v osm. Nevím, jak se mi to podařilo. Alespoň jsem ze sebe stihla udělat člověka. :D
Doma jsem celý den prospala a pak, pozdě odpoledne, pracovala na projektu, co Vám sem chci dát. Asi ve dvou článcích návod na batikování. :)

P.S.: Důvod proč je to v TT? Opravdu tam bylo ticho při tom předčítání. Dobrá, trochu jsem toho využila, přiznávám a omlouvám se. ;)
Díky za Váš čas a pokud zanecháte komentář budu skákat radostí :D
Klárí ♥

Výhoda, nebo nevýhoda

11. september 2011 at 21:37 | Klárí ♥
Sourozenci. To je téma k polemizacím. Jedináčci závidí a sourozenci si stěžují. Já jsem někde mezi a řídím se podle jednoduché věty: Zkus na mojí sestru sáhnout a zlomím Ti vaz, to můžu jenom já!
To připomíná, neřekla jsem Vám, jak je to u mě samotné. Mám jednu, o tři roky, mladší sestru. Teď na začátku září jí bylo třináct. A ja se máme rádi? :) No, před pár lety jsme se doslova prali a jí vždy nadržovali, protže byla, logicky, mladší. :D Vlastně jsem jí dlouho záviděla. V dřívějším věku měla mobil, mohla chodit spát pozdějš a další krviny. Jenže mě to přišlo hrozně nefér. :D Teď se máme skoro rádi, až na moje stálý rejpání, i když bez toho by to nebylo ono. :D
Ale neměnila bych, protže to by si na mě rodiče dávali větší pozor a více mě hlídali, ono teď to taky stačí. ;D Všechno doma bych musela dělat sama a hlavně když někam jdu jenom s rodičema tak mám s sebou aspoň někoho normálnějšího. :)
Moje kamarádka, téměř jedináček (má o 8 a více let, dva starší souroznce) mi vždycky závidí. Prý když jedem na dovolenou tak tam mám aspoň ségru, ona jse sama s rodičema. Ale na vystvětlenou, není to výhoda, co si mám povídat se sestrou, je to přece sestra, ne? :)
Výhoda, či nevýhoda... to přímo říct nelze. Každý to má jinak a závidí tomu druhému. Ať už jde o to jestli je jedináček, nebo jestli má místo mladšího staršího, nebo povahu sourozence. Jsem ráda za to co mám. :)

Díky za Váš čas
Klárí ♥

My true story about sugar and life...

31. august 2011 at 19:03 | Klárí ♥
Když jsem si původně přečetla tohle téma, řekla jsem si, že to může být cokoliv. Někdo napíše povídku, vysvětlí slovo příběh, nebo napíše nějaký svůj zážitek. Můj původní záměr bylo napsat také nějakou povídku. Jenže pak mě napadlo vyprávět opravdový příběh, nic vymyšleného ani nudný zážitek z prázdnin, ale realitu. Příběh o tom, jak mi zjistili cukrovku.

Floccin.. jakže dál?

28. august 2011 at 16:02 | Klárí ♥
Takže jelikož mám blog teprv pár dní, tak jsem nejdřív koukala proč tolik lidí píše články s tak divným názvem a beze smyslu.. A pak jsem konečně našla a pochopila Téma týdne a přišlo mi to jako super nápad.. Myslím, že se zapojím častěji ;)
Well, we are starting now!

Floccinaucinihilipilification.. Divný slovo, pro spoustu lidí hlavně bez významu. Mohla bych Vám tady zkopírovat co mi našel strejda Google a řekla teta Wiki, ale proč když to tam má každý a mužete si to sami přečíst tady. :)
A co mě napadlo když jsem to slovo viděla? Nejde vyslovit, napsat a natož zapomatovat. Nebála bych se jím označit nějakou nemoc a nedivila bych se, kdyby to byla nadávka. :D Nebo jenom autorovi přeběhla přes klávenici kočka? Každopádně ho považuju za zbytečné a ani se ho nenamáhám učit nazpamět. A Váš názor? :)

P.S.: Prosím ohodnoťe článek. Díky.. :)

Klárí ♥
 
 

Advertisement